Biřmování

„Co já jí budu říkat?“ pomyslel jsem si nedávno, když si mne jedna slečna vybrala, že by chtěla se mnou probrat své biřmování. Byl jsem biřmovaný při křtu ve svých 33 letech. Tak trochu jiná situace, než má ona před sebou. Ale protože jsem osoba zvědavá, co takové setkání může přinést, a protože mám tu slečnu opravdu velmi rád – nadšeně jsem souhlasil, …ale pak jsem si právě pomyslel: „Co já jí budu říkat?“ Důvěra nejen těší, ale též zavazuje. Občas se setkám s  lidmi, kteří nesouhlasí s křtem dětí. Říkají, že dítě, až dospěje, se má samo rozhodnout, jestli chce být křesťanem. My jsme naše děti pokřtít nechali, když se narodily. Věřili jsme, že je to pro ně dobře. Chtěli jsme dávat dětem z toho, co jsme sami dobrého dostali. Jednou se samy rozhodnou, jestli to, co jsme jim s nejlepším úmyslem dali jako dětem, pasuje do jejich života. „A co až se mě zeptá, co to vlastně biřmování je?“ Naštěstí Google ví všechno. Je to svátost, kdy člověk dostá- vá pečeť daru Ducha svatého od Boha. Člověka potěší jednoduchá definice. Hanba mé nevzdělanosti, nechám si to někdy od Jindřicha vysvětlit. Když mi bylo „náct“ a „cet“, hledal jsem si svůj styl. Své místo na světě, mezi kamarády, své povolání a také svého partnera pro život. Vydal jsem se na cestu objevitele toho všeho viditelného a neviditelného. Bylo by pro mne bývalo dobré vědět už tehdy, že na to nejsem sám. Že je tu někdo, kdo nic nepotřebuje, nic nežádá, ale nabí- zí, že mne nikdy neopustí. Že na cestu objevitelskou můžu dostat řadu věcí, které se mi budou hodit. Mladý člověk se staví na vlastní nohy, má vlastní názory, vybere si vlastní přátele, buduje si finanč- ní nezávislost a může se rozhodnout velkorysou nabídku Ježíše přijmout, i odložit. Může ve svém srdci cítit, že jít s Ježíšem je skvělý celoživotní čundr, kde se spí pod jeho širákem. Nebo chce prozkoumat další duchovní cesty. Aby rozhodnutí o nastoupené cestě bylo odpovědné. Aby i svým rozumem uvěřil tomu, že přijmout svátost biř- mování je svobodné a dospělé rozhodnutí člověka, který chce stoupat po Já- kobově žebříku nejen do nebe, ale ještě mnohem výš. Poznávat Boha, pozná- vat Ježíše a podílet se na stvoření lep- šího světa. Aby se jednou méně mladý člověk mohl ohlédnout a vidět, že to nakonec, celkově po odečtení všech omylů a přešlapů, bylo dobré. Duch svatý si vane, kudy chce. Nakonec mne nejvíc zaskočila otázka, zda z přijetí svátosti biřmování plynou nějaké povinnosti nebo závazky navíc. Nejhorší a nejlepší na takových nečekaných otázkách je, že si je nejde odložit na vyřešení později, ale musí (si) je odpovědět na tom místě v tom čase s tím, co člověk má zrovna po ruce. Z darů přece žádné povinnosti ani závazky neplynou. Ale s dospělostí souvisí odpovědnost. Dospělost ve víře stojí na odpovědnosti. Rozhodnutí je jako rána mečem, nejde vrátit zpátky a je třeba se popasovat s důsledky. – 2 – 29. května 2016 www.farapribram.cz – 3 – Z  manželských setkání vím, že na vztahu je potřeba pracovat a že je to někdy dřina. Do vztahu je třeba dá- vat svou „sluneční“ energii, aby rostl a vydal plody. Poznávat Ježíše také stojí energii. Žít dobrý život stojí energii. Držet se pravdy také stojí energii. Jednou snad budou biřmované moje děti. Přeju jim, aby byly pokud možno lepšími Ježíšovými učedníky než já. Nějakou cestu jsme jim předvybrali, něco jsme je snad naučili. Budu moc rád, když se jednou postaví na své duchovní nohy, rozhodnou se pro svou cestu a velmi pravděpodobně se od nich i já něco naučím.

FS