Rozhovor

Pro toto číslo jsme s prosbou o rozhovor
oslovili Blanku Hrubantovou.

Při oslovení Vámi, abych udělala
rozhovor do JAKUBA jsem sice váhala,
ale moje odpověď nakonec byla kladná. Kladu si však otázku, proč já,
vždyť je v našem kostele spoustu zajímavých
lidí. Připadá mi, že já jsem docela
obyčejná osůbka. Je však i pravda,
že ráda čtu rozhovory a ráda poznávám
život ostatních.

1. Paní Hrubantová,mohla byste
nám říci něco o sobě ?
vybrala podle mé tety, také zdravotní

Dobrý den, milí čtenáři, narodila
jsem se ve Stodě v okrese Plzeň-Jih
a své dětství jsem prožila v Poběžovicích
v malém městečku u Domažlic.
V deseti letech se naše rodina přestěhovala
do Příbrami, kde můj otec pracoval
na šachtě. Byla to pro mne velká
změna. Přistěhovala jsem se do velkého
města a zpočátku se mi zde moc
nelíbilo. Velmi mi chyběla velká zahrada
a velký dům, kde bylo spoustu místa.
Náš nový byt byl velmi malý, ale časem
jsme si zvykla. Nejvíce se mi líbilo
to, že jsem každé ráno vstávala s pohledem
na Svatou Horu, kam směřovala
naše okna. Ve volných chvilkách
a v neděli stačilo jen vyběhnout
na kopec a prožít pěkné chvíle na Svaté
Hoře. V Příbrami jsem vystudovala
Střední zdravotnickou školu obor
zdravotní sestra. Po maturitě jsem nastoupila
do příbramské nemocnice kde
pracuji na chirurgii. Před 16 lety jsem
se vdala na Svaté Hoře a mám dvě děti
– dceru Anetku a syna Jiříka.

2. Pracujete na chirurgické ambulanci.
Setkáváte se s lidmi, měla
jste poděkování v Periskopu, ale v únoru Vás napadl opilý pacient. Jak
jste se s tím vypořádala?

Od maturity pracuji na chirurgické
ambulanci a před lety jsem byla zaměstnaná
i na operačních sálech jako
instrumentářka. Mé povolání jsem si
vybrala podle mé tety, také zdravotní
sestry. Svoje povolání beru jako poslání
a nechodím jen do zaměstnání, ale
jdu pomáhat lidem a to je na mé práci
to pěkné. Snažím se ošetřovat pacienty
jak nejlépe umím a pokud je pacient
spokojený, dělá mi to radost. Potom
je milé, když si přečtu poděkování
za moji práci. O to více mi vadí,
když musím ošetřovat i agresivní
a opilé, zejména mladé pacienty. Sama
jsem jejich agresivitu na sobě pocítila
při napadení jedním ,,chudákem“,
který si neváží života svého ani života
ostatních. Docela jsem se bála, ne
o sebe, ale o svoji rodinu. Co když mi
více ublíží, tak co moje rodina. Trvalo
mi to několik dnů se s tím vypořádat.
Do toho jsem měla nemocné děti a léčila
jsem si zranění z tohoto incidentu.
Z odstupem času je mi toho jedince líto.
Už jsem mu i odpustila, protože je
opravdu chudák a určitě bez víry
a možná se poučil a najde si lepší cestu
než tu, po které zrovna kráčí.

3. Co vám udělá největší radost?

V pracovním životě je to spokojený
a uzdravující se pacient, příjemná
práce v kolektivu a poznávání nových
lidí. Právě jsme otevřeli nový provoz nemocnice a raduji se z toho,-
že se mi povede zařídit určitá věc, kterou
dostanu úkolem.V osobním životě
mám velkou radost ze svých dvou dětiček.
Dcera studuje osmileté gymnázium
a syn půjde v září do první třídy.
Ráda prožívám volné chvilky v kruhu
své rodiny.

Někteří lidé v našem kostele mne
znají a kdo mne neznal,tomu jsem se
naším rozhovorem, doufám, trochu
představila.

Hezký den přeje
Blanka Hrubantová