Kulturní revue – Paulo Coelho: Čarodějka z Portobella

Asi většina z vás zná některou z knih Paula Coelha. Ať už je to Alchymista, Poutník nebo Pátá hora. Po přečtení těchto velmi čtivých knih se málokdo ubrání sáhnou po Coelhově novince. Jenže tak trochu to vypadá, jakoby autor vyčerpal témata. Už Záhir ve mně nechal spíš smíšené pocity, stejně tak i Jedenáct minut mě příliš nenadchlo. Přesto jsem si říkal, že ještě další Coelhovu knihu zkusím.

V něčem je kniha sice nová – formou svědectví lidí, kteří se pohybovali v blízkosti hlavní hrdinky Athény (vlastním jménem Sheriny) nabízí autor jakýsi vhled do duchovního hledání, které se opírá o dávné symboly a rituály. Athéna je odložená cikánka z Transylvánie v Rumunsku, kterou adoptovala zámožná bezdětná rodina z Bejrútu. Tato rodina i s malou Athénou utekla před válkou do Londýna, kde se většina děje odehrává. Athéna se ale vrací i do Rumunska, kde se snaží nalézt svoji biologickou matku. Postupně v sobě objevuje „nadpřirozené“ schopnosti, které se pod vedením učitelky snaží rozvíjet a posléze získává i sama další žáky. Kniha tedy nepochybně nepostrádá jistou exotičnost a přitažlivost.
Přestože se Coelho snaží svůj děj vyprávět novým způsobem, téma nové zdaleka není. Opět se zde objevují magické schopnosti hlavní hrdinky, jako v dalších knihách zde vystupuje učitel (průvodce, ochránce). Navíc se zde opět objevuje jakási bohyně (Matka), která údajně skrze Athénu promlouvá k jejím žákům. Coelho se tímto snaží odkrýt dlouhou historii pronásledování ženského vnímání světa přes rituály a ženskou sílu lásky.
Autor se ale v této knize pustil ještě do jedné závažné polemiky. Athéna se jako křesťanka pravidelně zúčastňovala bohoslužeb a chodila i ke svátostem. Poměrně brzy se vdala a její manžel kvůli ní k velké nelibosti jeho rodičů opustil školu. Po narození dítěte si přestali rozumět a časem se Athéna s manželem rozvedla. Poměrně klíčovým momentem pro celou knihu je fakt, že jí kněz veřejně odmítl z důvodu jejího rozvodu podat svaté přijímání. Toto byl hlavní důvod, proč Athéna začala hledat uplatnění jinde („Přísahám, že už nikdy nevkročím do žádného kostela, zas mě jedna rodina opustila…“) a dostala se až k rituálním praktikám.
Čarodějce se nedá upřít čtivost. Kniha má většinou spád. Zdaleka ale nedosahuje úrovně například Alchymisty, Veroniky nebo Páté hory. Pokud jste se s Coelhovými knihami ještě neseznámili, doporučuji sáhnout spíše po starších titulech. Když pominete jeho poslední dvě nebo tři knihy (vedle Čarodějky ještě výše zmíněné knihy Záhir a Jedenáct minut), rozhodně o nic nepřijdete a Coelho ve vás velmi pravděpodobně zanechá příznivý dojem.

Hodnocení: **

Jan Cikler