Vezměte a jezte, pijte z toho všichni…

Na počátku bylo Slovo. A toto Slovo promluvilo na 2. Vatikánském koncilu skrze Ducha svatého a v obnovené liturgii vrátilo oltář do původní polohy. Klaníme se Bohu, ale on přišel v Ježíši Kristu mezi nás, je uprostřed nás jako byl mezi apoštoly a tak jako je, zve i nás na Hostinu kolem stolu. To se stalo v roce 1963 a od té doby se vytvářely v kostelech obětní stoly, často provizoria. A my jsme se teď podle přání církve dočkali nového, pevného oltáře a ambonu – místa, odkud se čte slovo Boží, odkud k nám hovoří proroci, apoštolové a sám Ježíš Kristus.

Na počátku byla touha po stolu, kde nás hostí Kristus, po obětním stolu, odpovídající vzhledem svému určení. Pak zde byly peníze za pozemky, které byly komunisty zabrány
a které mělo město zájem odkoupit. Jeden dobrý farník poradil dobrého architekta, Aleše Brotánka z blízkého Rožmitálu, jemuž jsme zadali návrh oltáře a odrazili jsme určité lobistické tendence z pražských kruhů. Požadavek byl, aby šlo opravdu o stůl. Měl odpovídat prostředí
a vybavení kostela a zároveň měl vyjadřovat něco z nadčasovosti církve, měl tedy mít i soudobé prvky. Vytvořené návrhy byly předloženy farnosti k připomínkám. Nakonec jsme preferovali jeden z návrhů a s tím jsme předstoupili před liturgickou komisi. Ta požadovala pevný, se zemí spojený oltář, jako znamení stálosti, trvalosti Kristovy oběti. Proto byl první návrh odmítnut a bylo požadováno komplexní řešení celého liturgického prostoru. Především zásluhou pokorné vytrvalosti architekta Brotánka jsme po roce předstoupili před tutéž komisi s novým návrhem. Nakonec byl s určitými připomínkami návrh schválen a mohlo dojít k realizaci.
Normálně zde práce architekta končí. Aleš Brotánek, jehož jsem m.j. poznal i jako skutečně věřícího člověka, zcela spontánně převzal veškerou starost o zadání všech prací
a postupnou realizaci. V březnu pak začalo finále. Příbramská firma odstranila starý kamenný stupeň před presbytářem a připravila místo pro osazení novým stupněm. Podle zadání architekta nejen opravila vybourané zdivo, ale vyprofilovala ho, aby to bylo ve shodě s celým kostelem. Kameník pan Pavúček z okolí Břeclavi dovezl a zasadil kamenné stupně a do presbytáře nosné sloupky (nohy) oltáře a barevně vytónoval. Všechny kamenné prvky jsou z teplického pískovce, nejkvalitnějšího u nás. Truhlář pan Větrovský od Rožmitálu přivezl dřevěnou desku ze zvlášť tvrdého dubového dřeva, která pak byla připevněna na kamenné sloupky. Mezi tím jsou válce pozlacené příbramskou restaurátorkou, právě tak jako nosná koule na sloupu ambonu. Na něj byl nakonec připevněn skleněný pultík, což je zároveň určitá jedinečnost.
Sledoval jsem tyto práce a tento popis nevyjadřuje skutečnost. Několikrát se vše zkoušelo, dotvářelo, postupně kompletovalo.
A všechno to měl v režii Aleš Brotánek. Zajišťování termínů, objíždění subdodavatelů, osobní dovoz a osobní práce na všech fázích prací. Osobně lezl po kolenou a kreslil šablony, nosil těžké kusy, pracoval hlavou i rukama. Těžko to zachytit slovem, toho musí být člověk svědkem. Já toto svědectví vydávám. Bez něho by toto dílo nebylo. Jak je příznačné u takových jedinců, přistupuje k tomu se skromností.
Nelze ale přehlédnou také mnoho farníků, kteří se svým způsobem na této bohulibé akci podíleli. Otvírání a zavírání kostela vždy v určitou dobu a vyjednání konkrétní hodiny by prostě nemohlo fungovat bez pana Soukupa.
A pak parta těch, kteří kostel uklízí. Zejména poslední týdny vždy v pátek po skončení prací vše v kostele pokrýval prach a v celém kostele byl stav, který já označuji jako „binec“. Jestli jsou mravenci pilní, tak svatojakubská úklidová četa je jistě pilnější. Jména všech, kdo se
na úklidu kostela pravidelně podílí budou jako poděkování a příklad uvedena jinde. Poděkování patří všem, kdo finančními příspěvky umožňují opravy a úpravy kostela. Poděkování patří nejmenovanému dárci, který na nový oltář věnoval kolem 180ti tisíc Kč.
Až budete tyto řádky číst, bude už po posvěcení oltáře O. biskupem Václavem Malým. Nový oltář, to je ale pro kostel a farnost naprosto výjimečná událost. Pokud budou za několik století v tomto kostele věřící, jistě je bude zajímat jeho historie. My ji teď píšeme.
Ještě bude architektem Brotánkem vymodelováno sedadlo pro předsedajícího (sedes)
a tzv. abak, tedy stůl pro čištění liturgických nádob.
V letních měsících pak bude položena nová podlahová krytina, šablony velikosti a tvaru dlaždic ze zvlášť odolného zátěžového koberce. Věřím, že celé toto dílo nám s radostí pomáhá uskutečňovat sám Bůh. Jemu buď dík
a chvála!

P. Jindřich Krink